Já: „Dostal od voličů mandát“
On: „Měli by zrušit volby a lidi
by rozhodoval, co je správné“
Já: „Kdo by vybíral ten lid?“
On: bez odpovědi odchází
Já: usmívám se a pod vousy si
říkám:„další zbytečná diskuze“
Asi takto vypadají moje rozhovory
s jedním příbuzným, který prožil notnou dávku životu v komunismu a
nějak se nemůže spokojit s tím, že si může vybrat z více možnosti.
Když byla jedna strana , tak to bylo jasné, koho člověk mohl volit, ale teď se
člověk musí zamyslet. Navíc není povinná účast a volební účast nepřesahuje
100%.
Ale nechci psát o strastech
komunismu nebo nedostatku spolkové angažovanosti. K napsání tohoto článku
mě dovedl stav, který vídám na internetových diskuzích (tam to je jedna velká
žumpa) a nebo při rozhovorech s lidmi (v hospodách, v rodině a nebo
když pokecám s lidma, když jedu vlakem). Ve společnosti chybí něco, čemu
se obecně říká výchova k občanství.
Vysvětlím to (snad) v následujících řádkách. A navážu hned na výše
zmíněný rozhovor. Když k volbám přijde malý počet lidí, tak může vyhrát
kdokoliv a pak může machrovat, že zvítězil, i když přišla jenom desetina
potencionálních voličů. A pokud získá nadpoloviční většinu, tak může dělat všechno, co se mu
líbí. Pán nahoře raději začne nadávat, ale kdyby napsal dotyčnému starostovi,
co se mu líbí nebo nelíbí, tak může být vyveden nakonec z omylu, že je to
jinak.
Nedá to ani trochu námahy a stačí
jenom pár kliků. O čem to mluvím? O založení fb/twitter stránky, která může
sloužit ke kritizování současného stavu (a leckdy i anonymně). Vidí to
dostatečné množství lidí a když upozorníte na nějaký problém, které většina
neviděla, tak Vám můžou za upozornění i poděkovat. Nicméně já sám toto nemám rád,
protože Facebook je jenom taková možnost používat vulgární výrazy a nebýt za to
stíhán. Žádná zodpovědnost.
Nemáme tu však jenom email
nějakého veřejného činitele, na který stačí napsat a máme hotovo. Pokud jsme
trošku aktivnější a chceme usilovat o změnu, tak si můžeme založit spolek a
poukazovat na nějaký problém a nabízet alternativy. Může se taky stát, že z davu
vyleze člověk, který problematice rozumí natolik, že si ho nějaké vedení města
vezme jako odborníka na danou problematiku a může zlepšovat svět ke svému
obrazu.
Ještě bych nesměl zapomenout na přednášku. Nemusí být přednášky na vysokých školách, ale často se dají najít i v muzeích nebo v sídlech spolků, kteří se zabývají veřejnosti, demokracií a občanskou společností. Stačí trošku hledat na googlu a najdete jich spousty a spousty, kteří dělají tuto záslužnou činnosti.
Ti z nás, kteří mají za
sebou základní a střední školu, si zažili určitě občanskou nauku (nebo něco, co
mělo podobný název). A mohla by být teoretická šance, že všichni mají základní
povědomí o politice (jak se sestavuje vláda, kdy je většina-menšina, kdo vyhrál
volby atd.), ale přijde mi, že každý z nás chodil na školu v jiné galaxii,
protože ty fakta, kteří mnozí prezentují, vzali z jiného galaktického
prostru nebo já sám nevím, kde to berou.
V tomto článku jsem se
nechtěl zabývat politickou stránkou věci. To znamená, že jsem se chtěl vyhnout
vstupování do politických stran nebo zakládání nových. Každý nemá ambice hned
být starostou, ale spíše by chtěl být šedá eminence.
Jinak při dání do vyhledávače „výchova
k občanství“ jsem našel tento portál, který nabízí zajímavé přednášky, které by Vám mohli dát právě to "základní" povědomí o složité situaci v politice/občanské společnosti i jinde.
Kdybych o tom věděl dřív, tak bych na ně určitě šel. Podívejte se sami.
A co vy, jak, zlepšujete
společnost ve svém okolí ? A chybí nám
výchova k občanství?
0 komentářů:
Okomentovat